43. kapitola - Plán Gogyoukenkon

22. srpna 2008 v 20:35 | TerkaZetorka |  Naruto - Objevení skryté síly

43. kapitola - Plán Gogyoukenkon

"Tenhle útok může být velmi riskantní, Aozoro."
Uvědomoval Aozoru muž, který byl prozatímní částí kruhu šesti lidí, oděných do bílých plášťů, odlišující se pouze znaky u jejich spodku. Všichni do jednoho měli přes hlavu přetaženou kapuci tak, že jim nebylo vidět do tváře. Tento kruh ledabyle postával na stejné lesní cestě, kde před tím Aozora rozmlouval s Amamizu.
"Ano, přiznávám se, že chování jistých členů nás může ohrozit …"
Potvrzoval aozora, když jej přerušil další mužský hlas, pocházející od muže, postávajícího po Aozorově pravici. Zatímco předešlý hlas pocházel od muže, stojícího oproti Aozorovi a zněl velmi staře, zatím co tenhle hlas zněl jako muž těsně po dvacítce a říkal:
"Aozora-sama, nemusíte mi neustále připomínat mou chybu. Již jsem se z ní poučil."
Ujišťoval jej.
"To jsi říkal i před půl rokem, kdy jsi vyvraždil celou vesnici jenom proto, že ti odmítli dát informace o té Konan. Jsi jí úplně posedlý! Nezapomeň, že my jsme organizace, která se skrývá ve stínech a za zády společnosti tká svou pavučinu lží!"
Řval na něj starý muž, když v tom se do řeči vložil Aozora:
"Přestaňte!"
Okřiknul je. Obrátil se k muži po jeho pravici.
"Odpouštím ti, Hiryoubo." (ひりょうば - ohnivý dvoubřitý meč)
Šeptnul, otočil se směrem ke starci a ukázal na něj svým prstem v bílé rukavici.
"A vy, Kawazoe-san, nemyslete si, že akce leží na vašich bedrech. Momentálně velím já a Akce Akatsuki náleží pod moji jurisdikci. Ano, Hiryouba dělá chyby, ale to neznamená, že my jsme bezchybní." (川添 - koryto řeky)
Okřikl jej Aozora. Starý muž svěsil hlavu, nenávistí k Aozorovi skřípal zuby a jen mlčel. Aozora se dal znovu do řeči:
"Tak, tohle máme již pro vždy vyřešeno, ano?"
Hodil očkem na oba dva muže, kteří jeden po druhém kývli hlavou.
"Výborně. Nyní k věci. Amamizu, prosím, začni."
Pokynul hlavou na postavu dívčího vzezření, stojící po jeho levici. Dívka počala sametově jemným hlasem přednášet:
"Máme několik nových událostí, které se staly v průběhu tohoto týdne. Začnu tou nejhlavnější. Mnozí z vás o této události již slyšeli, ale pro jistotu ji zopakuji, kdyby o ní ještě někdo neslyšel. Otogakure no Sato (Vesnice ukrytá ve zvuku) a tím i celá Oto no Kuni (Země zvuku), byla doslova smetena z povrchu zemského. Zasloužila se o to osmičlenná skupinka ninjů, původem z Listové. Tímto území Země Zvuku připadne Ohňové zemi, což nás ani tak nezajímá. Naším zájmem je to, co Zvučná skrývala. Je to svitek šestého, Rokubiho no Raijuu. Tenhle svitek musíme za každou cenu získat. Také Listová má jeden svitek, a to svitek prvního, Ichibiho no Shukaku, který má jeden z nich u sebe. Tyhle dva svitky budou našim cílem. Po dohodě s Aozoru-sama, jsme se dohodli, že oba dva svitky vyzvednu já. Tolik k prvnímu bodu. Dalším bodem je naše známá organizace, Akatsuki, která vlastní taktéž jeden svitek. A to svitek osmého, Yamata no Orochi. Sem jsme se s Aozorou-sama rozhodli poslat jeho maličkost společně s Hiryoubouem. Tolik k bodu druhému …" (平 - blesk)
"A co my?
Ozvalo se od ženy, oděné taktéž do bílého pláště, který měl u spodu černě vykreslenou obrácenou kapku vody, která šla směrem ke skupince po lesní cestičce, obklíčená dvěma muži. Tedy mužem a jedním dítětem. Byli oděni taktéž do bílého hábitu. Chlapec měl u jeho konce žluté blesky a muž kolem dokola zelené, rovné čáry. Všichni tři měli hlavy taktéž zakryté kapucí od hábitu, která jim překrývala celý obličej. Šestičlenný kruh se na přicházející zvědavě podíval.
"Imi-sama, nevěděli jsme, že přijdete." (いみ - mysl)
Objasnil aozora. Dáma došla až ke kruhu a společně se svými dvěma společníky se do něj začlenila.
"Jak proběhly mise?"
Otázala se zvědavě Amamizu. První se bezeslovně vyjádřil muž. Sáhnul do svého hábitu a vytáhnul svitek, vyrobený z ptačího peří a převázaný hadí kůží. Srdečně jej nabídl aozorovi s lehkou poklonkou.
"Ach, výborně."
Usmál se šibalským úsměvem Aozora, šáhl pod svůj kabát a vytáhl hnědou truhličku ze smrkového dřeva, zpevněnou kovovými pásy. Otevřel víko a muž svitek vložil vedle druhého svitku, který tam již byl.
"Děkuji, Tochi." (とち - půda)
Pokynul hlavou Aozora. Muž bezeslovně gesto opakoval.
"A duch?"
Otázal se ještě. Tochi přikývl a z rukávu jedné ruky druhou rukou vytáhl žlutý papírek, na jehož povrchu bylo napsáno:
"Yonbi no Sokou."
Aozora lístek převzal. Cítil teplo, které z něj sálá, jak se duch snaží dostat ven. Podal lístek Amamizu, která jej uschovala do svého výstřihu.
Chvíli se nic nedělo. Následně se dala do řeči Imi:
"Má mise taktéž proběhla úspěšně. Mlžná, Mračná i Kamenná souhlasili se spoluprácí při získávání posledního svitku. A dokonce nechtějí ani žádný podíl."
Usmála se ďábelským úsměvem, když se jí v hlavě vybavil pohled na krev, stékající po zdech královských sálů. Pozorně naslouchajícímu starci zaskřípaly zuby ještě více, když viděl Imin šílený výraz.
"Výborně. A co tvé mise, Raii?" (造 - blesk)
Pohlédnul na hlavu mladého, nejspíše dvanáctiletého chlapce, z jehož kápě čouhaly tenké provázky žlutavých vlásků, sahající až na jeho hrudník. Chlapec si sejmul kápi. Jeho vlasy se zatřpytily v měsíčním světle, jako sluneční paprsky a částečně tak osvěcovala křivky černé masky. Tlumeným, dětským hlasem podával hlášení:
"Mise proběhla úspěšně, avšak s menšími komplikacemi."
Svěsil hlavu a hluboce polkl. Stařec ještě více znervózněl. Nyní již svíral pěsti, když slyšel hlášení od malého chlapce.
"Jaké komplikace, Raii? Pověz."
Vyzval jej Aozora. Starý muž nenávistně protínal pohledem chlapcovu masku a čekal, co z něj vypadne.
"Byl jsem donucen k jistým opatřením vůči Travnaté a Deštné."
Objasnil třepajícím se hlasem.
"Jaké opatření?"
Tázal se dál Aozora velmi klidným a příjemným hlasem.
"Musel jsem použít Raiton: tisu no jutsu." (いつ - Živel blesk: jutsu bleskového krytu)
Chlapec pod maskou křečovitě zavřel víčka a čekal potrestání. Aozora se koutkem oka podíval na Kawazoeho. Ten sebou nenávistně klepal a skřípal zuby tak, že to bylo skoro jako skřípání o tabuli. Pěsti zatínal v pěst tak, že se mu kůže na kloubech počala trhat. Bylo zjevné, že se chystá k úderu.
"Ať vás to ani nenapadne."
Pohrozil šeptnutím Aozora a nenápadně uchopil skalpel, který se mu objevil v ruce. Stařec pozvednul hlavu a odhalil tak svou vrásčitou, ostře řezanou tvář s knírem a hustým obočím. Jeho kalně zelené oči na Aozoru hodily naštvaný pohled.
"Nenechám si od tebe poroučet, Aozoro. Ten kluk porušil pravidlo, kterým jsem káral i jeho."
Ukázal svým stařeckým a zkřiveným prstem na Hiryouboa.
"Máš ve svých lidech pěkný bordel!"
Zařval a vrhnuls e na malého chlapce s úmyslem jej uhodit a to plnou silou své roztřesené pěsti. Ta se zarazila přímo v letu, pár desítek centimetrů před chlapcovou maskou. Jeho stařecké tělo se prohnulo. Oči se vykulily a z úst vyletěl proužek krve, který dopadl na chlapcovu masku. Rázem bylo po hněvu. Dvě gorily, které stály po starcově boku, se daly do akce, avšak než stihly cokoli udělat, rozpadly se. Jedna v prach, druhá v louži vody. Za jejich těly stála Amamizu s Tochim a mířili prstem tam, kde byli lopatky obou goril.
"Omlouvám se, ale přece vás nenechám udeřit vlastního syna."
Usmál se šíleným úsměvem aozora a šeptl slušnou omluvu starci do zkrabatělého ucha. Vytáhl z něj zakrvácený skalpel a uschoval zpět do rukávu. Starcovo mrtvé tělo se svalilo na zem. Aozora pokynul rukou na Hiryouba, který neváhal a lehce kopl do ležícího těla, které v ten okamžik shořelo na prach, který se začal všude kolem tetelit.
Aozora se otočil k malému Raiovi a poklekl před něj. Uchopil jej rukou kolem pasu a vstal s ním v náručí.
Sejmul si kápi. Objevila se tvář mladého muže s výraznou čelistí, černými, dlouhými vlasy a dvoubarevnýma očima. Sejmul chlapci masku. Na svět vykoukl kukuč podobné tvářičky jako samotného Aozory, avšak bez výrazných čelistí a dvoubarevných očí. Aozora pohlédl do Raiových plavých oček.
"Vedl sis dobře. Já bych to neudělal lépe."
Pochválil jej, podal masku Hiryoubomu, který ji vzal do svých rukou a pečlivě strážil. Aozora prohrábnul Raiovi jemné vlásky a sejmul mu ofinu z jeho umouněného, kulatého nosu. Chlapcovi se do očí vlily slzičky. Aozora je ihned setřel palcem se slovy:
"Nebreč, nemáš proč."
Usmál se na něj. Rai se mu vrhl kolem krku.
"Arigato."
Šeptl Aozorovi do ucha. Pustil se Aozori a pohlédl na jeho spolubojovníky. Už nebrečel. Aozora pohlédl na Imi, která se celou dobu ani nehnula a s úšklebkem sledovala smrt muže, který je jako jediný držel na uzdičce.
"Imi-sama, Navštivte Sunu a velmi vstřícně se jich zeptejte, jestli se k našemu plánu nepřipojí. Jestli ano, dobře pro ně … Za jisté mi rozumíte."
Řekl s vážným výrazem Imi do očí. Ta jen nenápadně kývla a s klapáním vysokých dřeváků se dala zpět po prašné cestě, kterou přišla.
"Tochi, ty se pokus získat zbývající svitky, které by měli ještě být ve svých svatyních. A ty, Hiryoubo. Dám ti nový úkol. Nepůjdeš se mnou k akatsuki, ale přivedeš mi toho devítiocasého kluka, Naruta Uzumakiho. Budeme jej potřebovat. Nebo spíše to, co je v něm."
Vydal rozkazy.Tochi i Hiryoubo kývli a oba dva zmizeli. Hiryoubo zmizel v plamenech a Tochi splynul se zemí, stejně jako Zetsu. Aozora se otočil k Amamizu. Ta na něj pohlédla lstivým pohledem.
"Víš, co máš dělat. Spoléhám na tebe."
Projevil důvěru. Amamizu kývla a rozplynula se v kaluž vody, která se vsála do země. Aozora pohlédl na svého syna.
"A my máme práci u našich starých známých, u Akatsuki."
Obeznámil syna s kořenem úkolu a i s ním zmizel jako probíhající vánek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Weru Weru | E-mail | Web | 23. srpna 2008 v 13:18 | Reagovat

jj hezu♥

2 Tygrovka Tygrovka | E-mail | Web | 28. srpna 2008 v 13:20 | Reagovat

Máš u mě diplom♥

3 sayumi sayumi | Web | 5. září 2008 v 18:06 | Reagovat

mas u mna diplom za bleskovku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama